V hlubinách podzemí, kde světlo slunce nedosáhne a ticho vládne, se skrývají neuvěřitelné tajemství. Jednoho dne jsem se rozhodl vydat na dobrodružnou výpravu do podzemních chodeb, které byly známé svou temnotou a strašidelností. Nikdo předtím ještě neprozkoumal tyto zlověstné koridory a já chtěl být ten první.

Sbalil jsem si batoh s potřebným vybavením – svítilnu, proviant a mapu chodeb. Vydal jsem se na dlouhou cestu dolů do propasti, která vedla ke vchodu do podzemního labyrintu. Cesta byla strmá a kluzká, ale moje odhodlání mě hnalo vpřed.

Když jsem konečně dorazil ke vchodu do chodeb, pocítil jsem divoký adrenalinový nával. Svítícím paprskem ze své svítilny prosvítal tmavou přede mnou a já začal pomalu pronikat hlouběji do podzemí. Každý krok byl opatrný a každé zvuky, které jsem slyšel, mě naplnily hrůzou.

Chodby byly úzké a stísněné, zdálo se mi, že se na mě tlačí ze všech stran. Vzduch byl vlhký a chladný, což mi přidávalo pocit neklidu. Přesto jsem pokračoval dál do temnoty.

Po několika hodinách putování jsem narazil na první známku života – stopu po velkém zvířeti ve formě otisků tlapek na blátivém povrchu chodby. Moje srdce začalo bušit rychleji a adrenalin mi proudil žilami ještě intenzivněji.

Pokračoval jsem vpřed a postupem času jsem objevil další stopy – tentokrát to byly drápy vyryté do kamene. Bylo zjevné, že se nacházím v teritoriu nějakého obrovského tvora. Myslel jsem si o tomto setkání jako o možnosti odhalit dosud neznámou druhovou existenci.

Když už jsem myslel na to, že mám dostatek informací pro svůj článek o podzemních tvorech, uslyšel jsem hluboký řev doprovázený zvukem kroků. Moje srdce se téměř zastavilo a já jsem se schoval za skalní výčnělek, abych nebyl spatřen.

Stvoření temnoty přišlo do mého pole pohledu a bylo to něco, co jsem si nedokázal ani představit. Byla to obrovská bestie s černou srstí a ohromujícím páchnoucím dechem. Její oči žhnuly rudým světlem a její drápy byly ostré jako břitva.

Zadržoval jsem dech, abych nebyl odhalen, ale stvoření mě cítilo. Zvedlo hlavu směrem ke mně a já viděl hladovost ve svých očích. V tu chvíli mi probleskla mysl otázka – jak se dostanu ven?

Snažil jsem se tiše couvat pryč od této hrůzné bytosti, ale moje noha zakopla o kamenný útes a já upadl na zem. Stvoření okamžitě zamířilo ke mně s rozzlobeným řevem.

V poslední chvíli jsem vyhrabal ze svého batohu malou bleskovku a namířil ji na tvora temnoty. Blesk rozsvítily celou chodbu jako den a stvoření zmizelo v oblaku dýmu.

Vydechl jsem úlevou a rychle se postavil na nohy. Srdce mi bušilo jako o závod, ale věděl jsem, že musím pokračovat dál. Moje dobrodružství teprve začínalo.

Podzemní hrůza mě přiměla uvěřit na vlastní oči, že ve světě existují neuvěřitelné bytosti skryté v temnotách. Ať už jsou to legendy nebo skutečnost, jedno je jisté – podzemí je plné tajemství a já se rozhodl odhalit co nejvíc z nich.