Plážový ráj se proměnil ve scénu zločinu, kdy tajemné oči v noci odhalily vraha.
Přístavní městečko Malahide bylo v neděli rájem pro turisty a milovníky slunce. Pláže byly zaplněny do posledního místa, lidé si užívali teplého letního dne a nekonečných modrých obzorů. Nikdo netušil, že tento idylický obrázek brzy zmizí za temnou clonou zločinu.
Ve středu 15. července kolem půlnoci se na pláži objevila skupina mladých lidí, kteří chtěli oslavit svobodu prázdnin bezstarostnou nocí pod hvězdami. Mezi nimi byla i dvacetiletá Alice Thompsonová – krásná blondýna s jiskrnýma očima.
Alice byla oblíbenou postavou ve městě; její přátelský úsměv a energie dokázaly rozjasnit každé prostředí. Byla to typická holka vedle – inteligentní studentka s velkými ambicemi a snem stát se lékařkou.
Kolem jedné hodiny ranní se atmosféra začala měnit. Znenadání se na obzoru objevila hustá mlha, která zakryla hvězdy a zatemnila pláž. Lidé začali být nervózní a někteří se rozhodli odejít domů.
Alice však byla příliš zvědavá, aby opustila místo dění. Zůstala stát u vody a pozorovala temnou tmu kolem sebe. V tom okamžiku si všimla dvou svítících očí uprostřed mlhy – oči tak intenzivního lesku, že jí zamrazily v zádech.
Pocit strachu ji donutil krok vzad, ale její nohy neuposlechly. Oči ji hypnotizovaly a vtahovaly do svého podivného pouta. Alice chtěla utéct, ale jejich síla byla silnější než jakákoli rozumová logika.
Najednou se ze stínů vyhoupl mužský hlas: „Alice Thompsonová… Tak dlouho jsme na tebe čekali.“ Hlas zněl chladným šepotem ve tmavém prostoru.
V tu chvíli Alice pocítila ostrý bodnutím dozadu. Klesala na kolena s bolestivým vzlykáním a vidina očí zmizela spolu s posledními kapkami životodárné krve unikajícím z jejího těla.
Ranní slunce se pomalu vyhouplo nad obzor a odhalilo hrůzu, která se odehrála na pláži. Alice ležela mrtvá v písku s očima stále otevřenýma – ztracené duše, které byly svědky jejího posledního okamžiku.
Policie rychle přijela na místo činu a začala pátrat po stopách vraha. Místní obyvatelé byli zděšeni tímto brutálním zločinem ve svém klidném městečku. Vrahem musel být někdo známý, protože jeho útok byl cílený a osobní.
Vyšetřování pokračovalo dlouhé týdny, ale žádné konkrétní stopy nevedly k identifikaci pachatele. Obyvatelstvo Malahide žilo v permanentním strachu a nedůvěře.
Tajemné oči v noci zůstaly nevyjasněné – jako symbol temnoty, kterou si každý nosil ve svých srdcích. Pláže už nikdy nebyly stejné; radost ze slunečných dnů ustoupila pocitu beznaděje a smutku.
Vraha nikdy nepotrestali ani nenalezli motiv jeho činu. Přestože uplynulo mnoho let od té osudové noci na pláži, vzpomínka na Alice a její tajemné oči v noci zůstává živá ve vzpomínkách obyvatel Malahide.
